Týden chřipky, děti doma, v práci uzávěrka. Učebnice leží na stole a my ji obcházíme velkým obloukem. Čím déle leží, tím víc se jí bojíme otevřít, protože víme, kolik toho teď budeme muset dohánět. V jednom z prvních článků jsme si řekli, jak je to s vynecháváním lekcí. Pro běžný týden to platí dál. Jenže pak přijde týden, který běžný není.
Není třeba paniky. Pauzy jsou a budou. Některé plánované, jiné přijdou samy bez upozornění. Není třeba se bát. Ve dnech, kdy toho máme až nad hlavu nebo jsme nemocní, stejně nemá cenu tlačit angličtinu na sílu. Jen si ji tím znechutíme a stejně se nic nenaučíme. Pár dní pauzy je naprosto v pořádku, z hlavy nám vše neuteče. Nějaká slovíčka se možná schovají do mlhy, jedno nebo dvě vypadnou, ale zbytek bude pečlivě uložený a připravený k používání.
Jak se po pauze vrátit?
Jakmile se vrátíte do svého režimu, jednoduše jděte o krok zpátky, podívejte se na poslední týden, v klidu si projděte základní fráze a slovíčka, sami je použijte ve větách, jak jste zvyklí, a pokračujte dál. Případně se pár dní u tohoto postupu zastavte, opakujte, používejte a postupně přidávejte novou látku.
Krok zpátky má ještě jednu výhodu. Látku z minulého týdne už znáte, takže první den po pauze skončí tím, že se vám něco povedlo. A to je přesně to, co po pár dnech výčitek potřebujeme.
Proč nic nedohánět?
Protože víc než zameškané dny nás brzdí výčitky. Kdo si v hlavě počítá, kolik lekcí, slovíček a minut mu chybí, vidí místo návratu horu. A do hory se nikomu nechce.
Zajímavě to ukázal jeden americký pokus s vysokoškoláky. Dostali těžký test, ve kterém měli v průměru správně jen čtyři otázky z deseti. Potom si jedni přečetli, že s takovým testem má potíže spousta lidí a ať k sobě nejsou moc přísní. Druzí si přečetli, že jsou určitě chytří, když se na tuhle školu dostali, a třetí nedostali žádnou zprávu. Na další test se pak mohli učit, jak dlouho chtěli. Ti, kteří si přečetli, že potíže má spousta lidí, se učili zhruba pět minut. Ti, kterým zpráva připomněla, že jsou chytří, necelé čtyři, a ti bez zprávy něco přes tři. Šlo sice o studenty a zkoušky, ne o angličtinu, ale myšlenka se dá přenést i na ni. Kdo k sobě po neúspěchu má pochopení, vrátí se k učení ochotněji. Jiná studie, tentokrát jen z dotazníků, našla aspoň souvislost. Studenti, kteří si odpustili, že učení na první zkoušku odkládali, ho před další zkouškou odkládali méně.
A co dny, kdy nejde vůbec nic?
I takové přijdou. Na slovíčka nemáte sílu a učebnici neotevřete. Pak si angličtinu aspoň pusťte, jen tak pro radost. Písničku, kterou máte rádi, rozhovor nebo podcast o něčem, co vás baví. Bez úkolu, bez kontroly a bez výčitek, když půlce nerozumíte. Mluvit vás to nenaučí, ale angličtina vám nezmizí ze dne a návrat pak nebude návrat z dlouhé cesty.
Jak bude vypadat první den po pauze?
Dnes nic nového. Otevřete poslední lekci, kterou jste stihli, a vyberte si z ní čtyři fráze nebo slovíčka, která už znáte. Každé řekněte nahlas a ke každému přidejte jednu vlastní větu. Nakonec řekněte ještě jednu větu o tom, proč jste angličtinu vynechali, třeba „I was ill last week.“ nebo „My children were ill.“ Do nového se pusťte nejdřív zítra, a klidně až za pár dní.
Trvala vaše pauza spíš měsíce než dny? Pak se vyplatí začít rozřazovacím testem, ať víte, kde navázat. Zabere pět až třicet minut podle toho, kolik už umíte.
Pojďme spolu dělat anglické chyby a učit se z nich.