Přeskočit na obsah
Zpět na blog

Jak se učit slovíčka, když nemáte čas? Vezměte je na procházku

Na slovíčka nepotřebujete volný večer u stolu. Stačí procházka se psem, s kočárkem nebo pár minut chůze do práce, tedy čas, který už máte. Jak se takhle učím já a co si z toho můžete vzít i vy?

Venčíte psa nebo jste na procházce s kočárkem? Tohle je ta vaše chvíle, kdy máte ideální prostor opakovat si slovíčka. A pokud si říkáte, jak to asi uděláte, věřte, jde to. Píšu to z vlastní zkušenosti.

Vzpomínám si na ty krásné chvíle, kdy mi miminko spalo v kočárku, fenka ťapala u nohy (dobře, spíš před kočárkem na nataženém vodítku) a já ještě balancovala v ruce telefon, kde jsem měla v poznámkách vypsaná různá slovíčka a později i témata z předmětů ke státnicím, která jsem se potřebovala nabiflovat. Telefon jsem často vyměnila za kartičky, jenže na ty jsem potřebovala volnější ruce, abych je mohla otáčet a opakovat. Takto jsem se připravila na všechny zkoušky. Venku, za chůze. Napřed jen s fenkou, později i s dcerkou.

Neříkám, že je to TEN způsob, jak se učit slovíčka. Chci vám jen ukázat, že jsem si našla způsob, jak zakomponovat učení čehokoli do každodenních rituálů a situací. A tak to dělám dodnes. Potřebuju se něco naučit? Jdu ven. Někdy jdu na procházku s pejskem, jindy po cestě do obchodu nebo vyzvednout dceru ze školky. Zkrátka kdykoli mám tu možnost, jsem sama venku a mám na to prostor, vytáhnu telefon s poznámkami a opakuju. Nahlas a dokola. Dokud necítím, že se mi slovíčko uchytilo nejen v hlavě, ale i v jazyku. Právě jazyk totiž za mě často udělá tu službu a najde slovíčko dřív než hlava, protože ho má v paměti.

Co když na procházky nemáme čas ani sílu?

Rozumím tomu, že to nemusí být pro každého. Ne každý má možnost jít se projít do lesa nebo do přírody sám, bez dětí, partnera nebo skupiny dalších lidí. Po celém dni sezení u počítače někdy ani není chuť ještě něco biflovat v jediné chvíli klidu, která nám zbyla. Nebo naopak, po celodenním stání či práci „rukama“ už není energie jít ještě na procházku a vydat ze sebe i ty poslední síly. A to je v pořádku. Ale vždy je nějaká chvíle, kdy to jde.

Třeba cestou do práce a z práce. V autě (tam ale jen zpaměti, bez telefonu v ruce) nebo v tramvaji. A když vystoupíme z autobusu o zastávku dřív, najednou máme deset minut chůze do práce, kdy můžeme zopakovat spoustu slovíček nebo se naučit pár nových. I tři slovíčka každý pracovní den udělají obrovskou změnu. Za měsíc je to zhruba šedesát slovíček, za půl roku přes tři sta šedesát, a to už je pořádný základ angličtiny.

Pomáhá chůze i paměti?

Možná trochu. V jedné studii se mladí Němci učili poslechem polská slovíčka, jednou vsedě a jednou při chůzi na běžeckém pásu. Druhý den si ze čtyřiceti slov pamatovali jen kolem pěti, ze slovíček naučených při chůzi ale zhruba o jedno víc.

Zajímavější než to jedno slovo navíc je těch pět ze čtyřiceti. Z jednoho učení si toho zkrátka moc nezapamatujeme, a právě proto je procházka tak šikovná. Pes chce ven každý den, do práce jdeme skoro každý den, a tak se ke slovíčkům vracíme pořád znovu. Na jedné procházce je klidně opakujeme dokola, hlavní ale je vrátit se k nim i zítra a pozítří. Slovíčko, které si zopakujeme v několika různých dnech, vydrží v hlavě déle, než kdybychom ho stejně dlouho opakovali najednou.

Hodí se i jedna drobnost: než se do poznámek podíváme, zkusíme si slovíčko vybavit sami a teprve pak zkontrolujeme, jestli sedí. Přesně k tomu nás vedou kartičky, které otáčíme. Slovíčko si tak zapamatujeme líp, než když si ho jen znovu přečteme.

Jak začít ještě dnes?

Na dnešní procházku si do poznámek v mobilu napište tři slovíčka. Ke každému český význam, výslovnost a klidně i krátkou větu, třeba „My phone is new.“ Venku si každé přečtěte a několikrát řekněte nahlas. Potom mobil schovejte do kapsy a zkuste ke každému českému slovu říct zpaměti to anglické. Zítra si je na procházce zkuste vybavit dřív, než otevřete poznámky, a pak přidejte tři nová.

Výslovnost nevynechávejte, protože co jazyk opakuje pořád dokola, to si zapamatuje, i s chybou. Když nevíte, jak se slovíčko čte, pusťte si ho předem ve slovníku. V našich učebnicích píšeme výslovnost u každého slovíčka česky, třeba phone [foun]. Stejně si ji můžete zapsat i vy.

Mně stačila fenka, kočárek a telefon v ruce. Vám možná bude stačit cesta na tramvaj.

A pokud nevíte, čím začít, zjistěte nejdřív, kde s angličtinou doopravdy jste. Pomůže vám s tím náš rozřazovací test. Zabere pět až třicet minut podle toho, kolik už umíte, a ukáže, který kurz vám sedne.

Pojďme spolu dělat anglické chyby a učit se z nich.

Další články